Ikonopisecká dílna Martina Damiana

Dřevo na ikonu musí být dobře opracované a vystužené tak, aby se nezkroutilo při dalším postupu tvorby.

Na takto připravené dřevo vkládám modlitbu o požehnání pro ty, kdo budou mít ikonu doma, budou se před ní modlit a nebo se na ni jen dívat.

Na opracované dřevo přilepím pomocí klíhu plátno

Následně nanesu v několika vrstvách šeps z klíhu a plavené křídy, který se nakonec vyhladí jemným smirkovým papírem.

Na šeps vytvořím nákres ikon tužkou nebo tuží.

Z polimentu, šlehaných bílků a vody připravím směs, která se nanese na místa, kam pomocí čistého líhu přilepím plátky zlata. Zlato je možno dále leštit nebo nechat matné.

Při psaní ikony nejdříve nanesu tmavé odstíny. Postupně vrstvím barvy na sebe až po ty nejsvětlejší. K  ikonám zásadně patří barvy temperové. Podle starobylé tradice se používají přírodní pigmenty, které  se spojí se žloutkem a bílým vínem nebo octem.

Ikony jsou plné symbolů. Tři hvězdy na čele a na ramenou Panny Marie ukazují na její panenství.

Na závěr  ikonu popíšu. Popis je její nedílnou součástí.

Úplným zakončením prací je lakování. Tím je ikona chráněna.

Nyní dílo může začít žít svým vlastním životem. Věřím, že každá ikona má svůj vnitřní život, který je velikým bohatstvím a zároveň tajemstvím.

Ikonu nemůžeme vlastnit, ikonu můžeme přijímat jako dar, součást našeho života, která nás přesahuje a v tomto našem pozemském putování dozajista přežije.